Kdo by neznal malého neposedného loutko - kluka s dřevěným dlouhým nosem a jeho tatínka loutkáře Gepetta. Jeho nezbednosti jsou blízké každému malému klukovi. Jeho tajemný a neuvěřitelný příběh však z obyčejných věcí a příběhů udělal světoznámou pohádku.

My jsme navštívili loutkové představení v Litoměřickém divadle 19.2. Zajímavé na celé hře bylo to, že loutkoherci vstupovali do děje a střídali se s dřevěnými loutkami, oslovovali diváky a vtáhli je tak do příběhu. Loutky i scéna byly velmi originální a nápadité. Však také mnozí neodolali a na závěr se šli s loutkami k pódiu seznámit osobně, vyzkoušeli si pohyb s loutkou a prohlédli si detaily. Ti, kteří se v loňském roce na naší škole věnovali loutkovému divadlu věděli, že pohybovat s loutkou a zároveň za ní mluvit není žádná legrace. O to víc odměnili potleskem herce, protože sami dobře vědí, co je to za práci.
Po skončení představení jsme navštívili Katedrálu sv. Štěpána na Dómském pahorku,prohlédli jsme si interiér, poslechli jsme si hru varhan a dokonce nám pan varhaník vysvětlil a osobně ukázal jak že se to vlastně na varhany hraje. Tímto děkuji panu varhaníkovi Aloisi Kubištovi a kaplanovi Katedrály panu Antonínovi Fegyveresovi za ochotu.

Prohlášení o přístupnosti